Od dvěří ke stolu,
od stolu k posteli,
od postele ke skříni.
Nikam dál cesta nevede.
Tohle byl v roce 2016 můj svět. Uličky a plno nepořádku.
Ne že bych neuklízela, občas jsem uklidila. Ale vždy se jednalo o úklid s nálepkou "to prozatím stačí".
Ale víc a víc mi docházelo, že se v tom necítím dobře. Že mě to rozčiluje a bere mi to čas.
Nezbývalo než jít a změnit to.
9 krabic tříděného odpadu
5 krabic nevytříditelného odpadu
1 krabice knih
5 krabic oblečení
Krásných 20 krabic opustilo můj pokoj.
Můj pokoj se nadechl. Já jsem se nadechla. Všude bylo najednou místo.
Mohla jsem chodit po koberci, nebála jsem se otevřít skříň.
Z oblečení mi zůstalo necelých 30 kousků na zimu (dalších +- 20 na léto).
Na poličce s knihami zůstaly jen srdcovky nebo knihy, ke kterým se pravidelně vracím.
Naučila jsem se používat "ne, díky" a "nepotřebuju".
Odmítám dárky, které nevyužiju - (divili by jste se, jak lidi dokáže překvapit, když nepřijmete voskového santu s knotem v čepici!)
Přestala jsem kupovat hlouposti, nové bločky, tužky, dekorace ...
Celkově jsem začla přemýšlet nad tím, co do svého pokoje přináším.
A co se nestalo? V mém pokoji jsem rok neuklízela a je stále čistý. Tedy když nepočítám pár minut luxování jednou za týden ...
Co vy, žijete v ne-pořádku? ... :)
